Progresivní longway

Velmi populární taneční forma country dances, která si udržela oblibu po několik století, postupem doby ji spíše posílila. Tato forma byla přinejmenším od 18. století známa i ve střední Evropě, oblíbená byla na vídeňských bálech, kde se jí často říkalo Anglaise.

Princip progresivních longways:

Páry jsou seřazeny v dlouhém zástupu, páni v jedné řadě, dámy ve druhé řadě proti nim. (Ve střední Evropě se tomuto uspořádání říkalo "tančit v kolonách".)

Sloku (bývá to většinou 8, 12 či 16 taktů) tančí vždy spolu 1. a 2. pár. Na konci sloky se 1. pár posune o jedno místo dolů a 2. pár postoupí o jedno místo nahoru; této výměně místa se říká progrese.
V dalších slokách se tančí totéž, ale s jiným párem, který postoupil na příslušné místo. Tak se všechny druhé páry stále posouvají směrem nahoru a první páry směrem dolů. Všichni, kteří začínali jako 1. pár, jím zůstávají, dokud nedojdou nakonec úplně dolů. Tam jednu sloku vynechají a dále pak pokračují v postupu nahoru, ovšem jako druhý pár. Obdobně každý druhý pár, který došel úplně na konec nahoru, jednu sloku vynechává, a dále už tančí jako první pár. (Dokud nedojde zase úplně dolů.)

Původně

Mezi dnes dnes populární progresivní longways patří např. Hole in the Wall, Mr. Beveridge's Maggot, Jamaica, Lilli Burlero, Tythe Pig, My Lord Byron's Maggot, Duke of Kent's Waltz...

Kategorie: Encyklopedie | Enc-Kontratance